Spor o první cenu

Marek Řezanka

Hádali se v ostrém střetu

ministři, kdo z nich je špička,

z Fialova kabinetu:

Komu patří první příčka.

Stanjura se usmál pouze:

„Hoši, za mnou stojí dluhy.

Za mě lidem kvete nouze,

já jsem první – nikdy druhý.“

Síkela ho brzdí ale:

„Likviduji, zcela snadno,

průmysl – mám žezlo krále,

já to tady vedu na dno.“

Nekula se nějak šije,

Výborný mu přitakává:

„Co nás stálo energie,

aby chcípla dojná kráva.

Zemědělci budou v háji.

První místo – bez debaty.“

Hladík v klidu dlouze bájí,

jak je v kauze Taxis svatý.

Zatím rudnou líce Víta.

Rakušan se zakaboní.

„Za mě kdekdo flastr schytá

za názor, co řekl loni.

Se mnou přišla totalita.

Hoši, na mě nikdo nemá.

Cenzura už není skrytá.

Udávání je zas téma.“

Válek na židli se kroutí:

„Za mě došly léky. Tečka.

Kdekdo díky mně se rmoutí,

jestli vůbec nemoc přečká.“

Mladík v koutě se teď vzteká.

Titul získal bakaláře:

„To já mířím do daleka.“

Natekly mu obě tváře.

„Válku vypovím a basta.

Tenistku dám zatknout klidně.“

Obrýlený muž se chvástá,

co pohnojil pětkrát týdně.

„Všimli jste si? Já jsem žena“,

uleví si Černochová.

„Svoboda až za mě sténá.

Za mě musí vážit slova.

Mně ta první příčka patří:

Řvala jsem, jak bomba spadla,

že chci jatka, milí bratři,

spousty krve – hodně sádla.“

Jurečka se chvíli hlásí:

„Nic vám, lidi, nepomůže.

Se mnou přišly kruté časy,

já důchodce stáhnu z kůže.“

Všichni kašlou na Bartoše,

jak nesměle cosi špitá:

S digitalizací pošel,

a prý předčí Dona Vita.

Hádka by se jistě vlekla,

do úst by si možná dali.

Vešel ovšem sám pán Pekla,

jenž dá vždycky na signály.

„Podívejte, já to vedu:

Naše cesta je tou správnou:

Hůř je zde než u sousedů.“

Fialové mraky tmavnou…

.

 Piráti jsou na odchodu z pětikoalice – a správně by tak měla skončit celá koalice Pir-Stan, neboť ve volbách neuspěli zvláště Piráti a Starostové a nezávislí, ale uspěla v nich výše uvedená koalice. Přesto se Fialův kabinet tváří, že je vše v naprostém pořádku.

Chodem resortu pro místní rozvoj bude dočasně pověřen Marian Jurečka. Ten Jurečka, který lhal o předvánočním večírku v den, kdy v Praze útočník postřílel více než deset lidí – a řadu dalších zranil. Přesto Fiala nevystoupil s tím, že vůči příbuzným obětí, ale i vůči všem občanům České republiky bylo Jurečkovo chování mimořádně nechutné, a neslučitelné s funkcí ministra. Stejně tak se Fiala nepostavil Vítu Rakušanovi, když vyšlo najevo, že lhal jak ohledně svého mobilního telefonu v kauze Dozimetr, tak v případě policejního zásahu na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze.  

 Ministr zemědělství Výborný se nijak netají tím, že danému resortu rozumí asi stejně jako Bartoš digitalizaci stavebního řízení. Přesto má plnou podporu premiéra, který se toho času tuze zlobí na Ivana Bartoše – a jeho nekompetentnost. Tu ale odhalil až po třech letech společného vládnutí – stejně jako Bartoš prozřel, že tři roky trpěl po boku „kmotrů“, na něž si tolik přál být svými voliči poslán.  

V případě ministra Hladíka nijak nevadilo podezření o jeho zapojení v kauze Taxis. Milion sem, milion tam, vyslal vzkaz samotný premiér Fiala s tím, že Podnikatelská družstevní záložna je „křišťálově čistá“.

 Jak ale máme chtít, aby mainstreamoví novináři plnil roli „hlídacích psů“, když bezostyšně olizují svým páníčkům kotníky.

 „Novinář“ Miloš Čermák napsal glosu, v níž mimo jiné říká: „Naopak si myslím, že nikdy nebylo snazší se rozhodnout… Mým jediným kritériem na české politiky u moci je to, aby za každých okolností podporovali a pokud možno posilovali to, že jsme součástí Západu. V podstatě nic víc po nich nechci.“

 To je velice smutné sdělení pro veřejnost. Dotyčný totiž nepokrytě říká, že mu nezáleží na kvalitě zdravotnictví, školství, sociálního systému, průmyslu, zemědělství či na energetické politice, že mu je jedno, jak se daná vláda chová v otázce svobody slova – či zda jsou její ministři zapojeni do různých korupčních kauz. Vše mu je jedno – jen když budou opakovat jednu prázdnou frázi. Jaký Západ má vlastně pan Čermák na mysli? Německo, kde sílí AfD a BSW? Rakousko, kde zvítězili Svobodní, byť na vládu to patrně stačit ještě tentokrát nebude? Či snad Francii, kde sílí Jean-Luc Mélenchon na straně jedné – a Národní sdružení na té druhé?

 A proč tomu tak v těchto zemích je? Protože se jim hroutí jejich bezpečnost i sociální politika jako domeček z karet. Jednak je za tím nezvládnutá imigrace – a za druhé podpora eskalace války na Ukrajině. Pak samozřejmě nemohou být finanční prostředky na sociální politiku doma. Své by o tom mohly vyprávět i severské státy v čele s gangy sužovaným Švédskem.

 Nic z toho ale pana Čermáka a jemu podobné voliče nezajímá. Jim stačí říct, že dcera má pana krále ráda jako zlato a diamanty – a rozhodně ne pouze jako sůl. Nepotřebují činy – nežádají obsah. Oni volí slupku, obal, který ovšem nese to jediné správné logo.

 Většině našich občanů ale nezáleží na slupce, ale na obsahu, neboť ten ovlivňuje jejich životy. Za vládnutí Fialova kabinetu se mnohým z nás výrazně přitížilo – a snížila se nám naše sociální a ekonomická úroveň. Nás nezajímají laciné řečičky o západním směřování. Potřebujeme konkrétní vize a politické koncepce. Potřebujeme specialisty, kteří se ve své oblasti vyznají, ne amatéry a packaly, kteří mají ale vynikající ideový profil – a jedničku s hvězdičkou od Foltýna. Potřebujeme diplomacii a diskusi. Potřebujeme funkční zdravotnictví, důchodový systém a konkurenceschopné průmyslové a zemědělské podniky.

 Ničeho z toho se nedočkáme, dokud tu bude strašit pětikoalice. Pardon – již jen čtyřkoalice. Pamatujme si vše, co nám tento kabinet odnesl. Petr Fiala se pak nemůže divit, že velké většině z nás tento kabinet může být ukraden, a nemůžeme se dočkat, až se tak stane.